Jak to vůbec začalo?
První zmínka o našem souboru pochází již z kroniky Tadeáše Hájka z Hájku, který se vedle všemožných nesmyslů zmiňuje i o Polabské nížině, kde zemědělský lid při oslavách slunovratu navléká zabijačková jelita do dětských oblečků z pytloviny a hraje s nimi maňáskové divadlo. Od té doby fungujeme bez přestávky, hrajeme za každého režimu pro všechny bez rozdílu, pouze Ál-Kajdá na nás chtěla nedávno spáchat teroristický útok, protože nemá ráda vepřové maso. V současné době hrajeme už popadesáté Rozpaky kuchaře Svatopluka a připravujeme premiéru Krejčířovy hry Tři sezóny na Seychelách...
Dobrá, tak jinak:
Bez odkazu jakéhokoli mytického prapředka z doby národního obrození a bez jakékoli dřívější divadelní tradice a především erudice jsme se zčistajasna vyskytli v září roku 2006. Kromě jisté podoby v datech narození nás pojila také společná alma mater – Gymnázium Nymburk (nyní Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce). Našemu porodu dohlížel pouze učitel českého jazyka a tělocviku, vášnivý cimrmanolog, Pavel Janík, který s oprávněnými obavami sledoval naší úvodní schůzi, na které jsme se ve veselé, dychtivé a bojovné náladě rozhodli zhanobit první divadelní kus. Černý Petr padl na pohádku o Alí Babovi a čtyřiceti loupežnících, z nichž jsme krátkým procesem udělali čtyři loupežnice. Proces zkoušení a hraní se nám natolik zalíbil, že jsme v krátké době poté přišli s další divadelní adaptací – z Noci na Karlštejně jsme stvořili Noc na Karlíku, která se dočkala již několika repríz v Nymburce, jedné na festivale v pražském paláci Akropolis a jedné snad dokonce až v městské knihovně v Břeclavi, kde ji sehráli tamní šesťáci... To už ale dávno byli ze školního divadelního souboru Jedineční Lidoví Taškáři a první celovečerák – Britannic – byl na cestě. Po jeho prvém sehrání roku 2009 jsme si řekli, že divadlo je zábavné a budeme ho ochotnicky provozovat. Tedy jsme nelenili, založili občanské sdružení a s vervou se pouštěli do dalších celovečeráků, ale i jednoaktovek, pohádek, komponovaných večerů, plesů a tak dále. Hráli jsme od té doby krom Nymburka také v Brně, Lysé nad Labem, Poděbradech, Čelákovicích, na hradě Kumburk, na Loučeni, v Pňově a bůhvíkde ještě. Založili jsme také divadelní kroužek pro mladé gymnazisty, jež dostal pojmenování Jelítka. I ta už mají na svém kontě několik představení a někteří jeho členové přešli do našeho souboru. Nyní, v roce 2015, stále jako naprostí amatéři bez divadelního vzdělání, bez stálé střechy nad hlavou a bez nároku na honorář, kroutíme naší devátou sezónu a těšíme se na to, co bude dál!
